Přestěhovali jsme Bernarda do Prahy

Tak jsme si řekli, že po delší odmlce bychom se do toho zase měli pustit. Do čeho? No zase do tohohle blogu. Bernard si to zaslouží… a my ostatně taky. V našich životech se odehárlo hodně změn od posledních příspěvků. Oba jsme změnili práci, oba jsme začali žít nové životy, opět jsme se přestěhovali, máme některé nové koníčky, plno nových zážitků a o všem se s vámi chceme podělit, protože nám na vás záleží. Chtěli bychom začít trochu zlehka. Ne zrovna závažným tématem. Přeci jen už to je nějaký pátek, co jsme ventilovali naposled…

kubakuba

Takže jednou jsme…. pffff. Když už… ne, taky ne. Jakmile jsme začali žít tady v Praze… to taky není úplně, jak bych chtěl začít! Chci nějak kulantně říct, že tady v Praze je to prostě jiný. Nechci, aby to vyznělo tak, že to tu je horší, ale taky nechci, abyste si mysleli, že se povyšuju, protože tady je všechno lepší. Vůbec ne! Prostě to tady je jiný. Lidi tu mají jiné ambice, dá se tady najít jiná práce, na servírky jsou jiné požadavky, obyčejný obchoďák tu má trochu jinou práci, než jinde… to, že jedete v tramvaji s Petrem Nečasem je vlastně docela normální a nikdo z toho nedělá vědu. Stejně tak, že sis vámi Klaus (jo, ten bývalý president) rád potřese rukou a pobaví se s vámi o nezvratitelnosti klimatických procesů je vlastně docela normální a mnoho lidí nad tím nenadzvedne ani obočí. Což je samo o sobě dost divný. Nejdřív jsem si myslel, že jsou Pražáci jenom namyšlení, ale asi to taky nebude ono. Prostě v Praze se tohle stává, když chcete, aby se to stalo. Fakt se často stane, že Vít Bárta jde kolem vás s kufříkem a bez ochranky, stejně tak, jako se stane, že znáte někoho, kdo ví o zdravotním stavu Karla Gotta víc než Blesk. Je to všechno divný a nevím, jestli to je dobrý nebo špatný, ale vím, že je potřeba se s tím nějak vyrovnat a nevypadat, jako žejsem vyrostl na vesnici. I když je to vlastně pravda…

Uli Klaus

Uljanka se jako jedna z mnoha návštěvníků autogramiády nechala zvěčnit s panem Klausem.

Taky bych chtěl mluvit o tom, že Pražákům je fakt jedno, jestli jsou Brňáci lepší nebo horší. Dokážou si vážit zajímavých kaváren a jiných podniků v Brně, ale žít by tam stejně nechtěli. Nechovají zášť vůči lidem z Ostravy nebo z Plzně a už vůbec ne vůči lidem z Bruntálu. O lidech z Bruntálu se tady vůbec mluví docela slušně… Ale to je asi proto, že nikdy nevíte, jestli někdo z Bruntálu není náhodou za rohem. To by se taky mohlo stát, že dostanete přes držku. Pražáci jsou možná namyšlení, ale spíš tím, že řeší především sebe než jiné. No, na tohle si taky zvykám.

Bernard si zvyká na to, že kolem oken mu jezdí denně víc aut než viděl za celý svůj život, že za vstupníma dveřma je svět větší, než náš byt a na to, že ať jsme kdekoliv, vždycky se v noci může stulit na můj hrudník a klidně spát. Teda do doby, než už to nevydržím a potřebuju se otočit na bok.

Nevím, jak to všechno říct, aby to nevyznělo chaoticky, ale zase ani namyšleně nebo smutně. Je to prostě všechno takový, jaký to je a je třeba, abysme se naučili s tím pracovat. Abysme si ale už vážně řekli, kdy už budeme tři (teda čtyři), nebo čtyři (teda pět). Tím myslím mě, Ulján, Bernarda, Jonáše a Sofii Černohorských. A jestli naše děti budou mluvit dvěma, nebo třema jazykama (asi se budu muset vzdát češtiny, nebo co) a jestli Bernard bude jediný zvíře, nebo jestli si otevřeme zverimex.

Bernard stěhování

Bernard si ze stěhování nedělá příliš těžkou hlavu. Usne všude. Spolehlivě.

Přesně tohle všechno jsem na vás nechtěl vyblejt, protože toho je prostě příliš hodně na to, abysme to nacpali do jednoho příspěvku. A stejně to není zdaleka všechno, s čím bych se chtěl svěřit. Je fakt hodně dalších věcí, co mě pálí. Jenže kdybych to napsal sem ,tak už byste to stejně nepobrali. Takže Uljana říká, že to budeme prokládat něčím lehčím (myslel jsem si, že tohle má být odlehčenej příspěvek), abyste nás vůbec vnímali.

Tak jestli vás něco trápí, tak se nám můžete taky svěřit. Víte, že nám na vás náhodou taky záleží. A vůbec nám není jedno, jak se máte a co děláte. Jenom už není snadný vás vidět každý den v práci, nebo každé dva dny v hospodě, nebo každý pátek v parku, nebo každý měsíc na návštěvě. Prostě to nejde, i kdybysme se rozkrájeli.

PS: Já vím, že to je BYCHOM a není to BYSME a už vůbec ne ABYSME!!! Ale já to tak chci říkat, protože mi to tak přijde správný. A navíc nepíšu do novin nebo slohovku, takže pohov, jo?!
PPS: Stejně se nám stýská! :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Potvrďte, že nejste robot *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>